Staňte se spoluautory knihy Valašského odbojového spolku z.s

Vážení čtenáři.

Jsme téměř u konce naší dlouholeté práce. Tento web existuje již asi čtyři roky, ale ještě dávno před tímto webem započala práce na znovuobjevení a přiblížení a objasnění problémú, týkajícího se II. národního odboje a jeho vrcholné fáze, partyzánského hnutí což je otázkou zejména let 1944-45. Partyzánské hnutí se však vyvíjelo již od podzimu 1941, kdy komunistické buňky založily v okolí obce Chomýž na Konicku oddíl s názvem převzatým od prvoválečných zběhů z Rakousko-Uherské armády, kteří se schovávali v lesích a říkalo se jim Zelené kádry. Zelený kádr formovali opravdu komunisté, ale spolupracovali i s jinými složkami odboje, byli však nejradikálnější a řídili se doktrínou kominterny to znamená podle pokynů Moskvy. Brzy zjistili, že partyzánský odboj v podmínkách protektorátu bude specifickým a nesmírně obtížným. Věřili však ve společnou myšlenku celého II. odboje - obnova Československé republiky v předmnichovských hranicích a přeměna státu na jinou formu demokracie, bez vrstev, které se zpronevěřily myšlence Masaryka a Beneše. Je to tak. Když čteme knihu Cestou národního odboje a pravidla harcovníků jak si říkali což málokdo ví, hlavně R-3 používala, tento "krycí" pojem.

Dovolujeme si Vás oslovit jako možné vlastníky cenných fotografií nebo rodinných vzpomínek, které bychom rádi zveřejnili aniž by to znamenalo zneuctění památky tohoto odboje a jeho hrdinů. S touto smutnou skutečností se setkávají pozůstalí všech odbojářů napříč politickým spektrem tak jako byl odboj samotný v letech na něž se zaměřujeme. Do budoucna plánujeme rozšířit okruh i na léta 1939 -43. Cokoli nám poskytnete bude archiváno a předáno do Státního okresního archivu ve Vsetíně, po digitalizaci anebo navrácení do Vašich rukou. Zveřejníme Vaše poznatky jen s výslovným souhlasem a po seznámení konkrétních dárců s fakty o jejich předcích s tím, že máme kladné zkušenosti se zpětnou vazbou mezi potomky partyzánů a námi. Potomci nebo pozůstalí znovu po letech cítí zadostiučinění, ale někdy bohužel litují toho, že se zrovna k nim přišli partyzáni schovat. Nedivíme se jim.

KAPITOLA PRVNÍ

Valašské hory se na podzim 1944 a na jaře 1945 staly dějištěm dramatu, které by si zasloužilo větší pozornost široké veřejnosti jako příklad lásky k vlasti těch nejobyčejnějších a nejchudších lidí, kteří se zapojili do boje proti nacistům. Měli zkušenosti s přechováváním uprchlých válečných zajatců, které v nesčetných případech postavili na nohy a zařídili cestu přes hranice na Slovensko odkud chtěli nejprve přecházet frontu, ale blížilo se SNP, tak je zachycovaly mnohé part. skupinky a tvořily se tak partyzánská tělesa a neodmítli ani v době, kdy k nim začali chodit ozbrojeni, když se museli na rozkaz UŠPH stáhnout ze Slovenska a rozdmýchat povstání i u nás. Proč, protože si uvědomovali, že čekáním a neustálým odkládáním se zbraní nedočkají a převzali ruské heslo- když nemáš zbraň, vem ji nepříteli zbraně potřebovali i oni aby se po boku těchto zkušených velitelů dokázali vypořádat s nenáviděnými nacisty a jejich přisluhovači.

Vždyť Valaši se o svá nezadadetná práva, práva na svobodný, nikým, krom Božích a přírodních zákonů neřízený, neovlivňovaný život, dokázali bránit již od pradávna a před druhou válkou, si Valašským povstáním v sedmnáctém století zajistili nesmrtelnost a po dvou stech letech přijali jejich potomci na svá bedra tento těžký úkol znovu. Tim nechceme říci, že je zde hlavní stan odboje proti němcům nebo něco podobného, ale chceme upozornit, že se o zapojení téměř čtyř desítek mužů ve zbrani a až na pár individuí, se přidali k odboji s jasným cílem a prognamem, jenž jim do žil vléval Josef Sousedík prostřednictvím své četnické organizace , protože 95 procent protektorátního četnictva na Moravě spolupracovalo dlouhodobě s odbojem.

Hovoříme nyní o malé vesnici se 490 obyvateli, jenž se stala domovem a bezpečným útočištěm bojovníků 1.čs.partyzánské brigády Jana Žižky, na dobu zhruba půl roku. Nacisté se proto na této partyzánské obci vyřádili 23.4.1945.

Ano mluvíme o Prlovu. Dlouho opomíjeném středisku partyzánského odboje, stejně významném jako Hošťálková, Ratiboř a další valašské dědiny , uznané za partyzánské obce.

Ale jediný Prlov se této tradice nezřekl ani v dobách, kdy bylo vše partyzánské, považováno za špatné. Bohužel ale i bohudík, protože je za námi 25 let poctivé práce na jejíchž záklaech budeme stavět.

Uděláme vše pro to aby tento odkaz byl udržen v důstojné podobě a máme jasnou představu o rozpočtu na jeden rok. Při naší vizi, zahrnující neustálý vývoj v různých oblastech bádání a spolu s průvodcovskými službami a s kvalitním historickým výkladem je 300 000 ročně pro VOS plně dostačující včetně režie členů, kteří hradí provoz ze svého i když obec Prlov n pomáhá, za což jsme vděčni a můžeme slíbit, že také budeme dbát na to, aby nebyly naše poznatky kýmkoliv zneužty k politické propagandě jakékoli politické entity.

Pište na kontaktní adresu přímo hlavnímu autorovi a to: danielgargulak@seznam.cz.

Stejnou cestou se můžete stát i členy VOS z.s. Do budoucna mám v plánu těch pár místních členů přetvořit v CSVOS Česko-Slovenský všeobecný odborný mírový spolek."