1.čs.p.b.J.Ž. v Prlově :: VALAŠSKÝ ODBOJOVÝ SPOLEK

NOVINKY > Historie odboje v Prlově > 1.čs.p.b.J.Ž. v Prlově

Historie odbojového hnutí v Prlově

Od počátků v létě 1943, kdy pasekáři přechovávali sovětské* válečné zajatce na cestu na Slovensko, na jehož území se schylovalo k celonárodnímu ozbrojenému odporu proti nacistům. Přes pozdní léto a podzim 1944, kdy se z povstaleckého území trousili dezorientovaní jednotlivci z partyzánských oddílů rozprášených německou přesilou na Slovensku. Tehdy se začíná psát i příběh ozbrojeného boje prlovských občanů proti nacistům.

Na známém počátku odbojové práce v Prlově byl Tomáš Polčák spolu se svým švagrem Tomášem Polčákem, ne není to chyba, oba se jmenovali stejně.

Odlišovali se jak je tomu tady zvykem přezdívkami. První byl Šebík a druhý Vizovský. Tomáš Polčák- Šebík a Tomáš Polčák-Vizovský byli švagři a jejich rodiny se od počátku zapojily do rodícího se odbojového centra na Valašsku. Připojil se k nim i jeden z partyzánů přicházejících ze slovenských bojišť Antonín Prokopec, vyzbrojený čs. puškou vz.24, pistolí a granáty. Bylo to někdy počátkem října, kdy se ze Slovenska na Moravu vydávaly průzkumné oddíly 1.čs. partyzánského oddílu Jana Žižky, Němci označovaný jako banda Ušiak-Murzin, jenž dostal velmi těžký úkol. Probojovat se ze Slovenska do tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. Dalšími členy rodícího se oddílu byl Antonín Polčák, bratr Šebíka a Jan Turýn-Jamovský, Šebíkův spolužák.

K těmto mužům si připojme ještě uprchlého sovětského zajatce, Aljošu Tatarina, kterému přezdívali "Lojzek".

Je nezvratným faktem, že oddíl od Valašské Polanky, který se formoval z válečných zajatců pod vedením kpt. RA Zachara Sirotina a poručíka Vinogradova operoval i v Prlově. Tomáš Šebík prostřednictvím kamaráda z Val.Polanky Jaroslava Kovaříka navázal ze Sirotinem kontakt a seznámil jej i se starostou Janem Surým.

Největším problémem pro začínající partyzánskou skupinu, byl nedostatek zbraní.

Prlovskému oddílu se podařilo tuto překážku překonat přepady německých vojenských kolon, odzbrojováním maďarských spojenců Německa, přepady četnických stanic a z počátku používali i lovecké nebo doma upravované pušky.

V říjnu 1944 navázal Šebík náhodným setkáním v lese spolupráci přímo s Petrem Fjodorovičem Buďkem, který se zanedlouho stane zástupcem velitele. Buďko byl členem jedné ze skupin vyslaných ze štábu oddílu Jana Žižky. Jedné velel I.P. Stěpanov a druhé V.Ševcov-Grekovský. Působením těchto průzkumných a organizátorských skupin se daly dohromady roztroušené skupinky odbojářů.

V obcích jako Jablůnka, Ratiboř, Hošťálková, Liptál a dalších se začaly tvořit nebo se rozrůstaly partyzánské skupiny. Stejné to bylo i v Prlově.

Na začátku listopadu byl štáb oddílu Jána Ušiaka, který přešel ze slovenského Štiavniku, na Kněhyni vypátrán a rozprášen. Velitel Janko Ušiak splnil slova partyzánské přísahy a poslední kulku si nechal pro sebe, když byl v Čeladné obklíčen německým komandem. Dosavadní zástupce velitele D.B.Murzin byl raněn do nohy a skrýval se za pomocí lesníka Jana Křenovského a Jindřicha Tkáče na Horní Bečvě poblíž osady Znajka, kde přečkal i nejhorší časy během operace Tetřev, kdy nedaleko něj procházely německé hlídky. Ostatní partyzáni bojovali na svou pěst a ukrývali se.

Po vyléčení ze zranění se Murzin po setkání s členy svého oddílu přesunul na Vsetínsko do Hošťálkové. Utvořil se nový štáb. Velitelem byl D.B. Murzin, jeho zástupcem P.F. Buďko, komisařem I.P. Stěpanov a náčelníkem štábu V. Nastěnko.

Petr Buďko si za svoje sídlo zvolil Prlov a později měl dva opěrné body v Prlově a v Uble u Jana Kajše. V Prlově se v prosinci 1944 sešly čtyři skupiny partyzánů. V obci a na Jasensku měli bunkr partyzáni pod vedením Tomáše Polčáka a Vasila Lavriščeva. U Evjáků-Mynářů byl Bratso Matys. Na Dvořiskách což je místní část Prlova operovaly dva oddíly - Ondrovčák - Senkov a oddíl J.Laži z Hovězí. Koncem roku 1944 odchází z Prlova část partyzánů pod velením Nikolaje Kostina na Ploštinské paseky, kde vznikl početný partyzánský oddíl.

V Prlově na zatáčce Němci umístnili tabule s výstrahou před partyzány, protože se zde množily přepady maďarských i německých kolon.

V následujících měsících se partyzánské hnutí lavinovitě šířilo a z oddílu se stala brigáda. Bojovníci v lesích se soustředili zejména na dozbrojení a nejčastější akce z té doby jsou tzv. zásobovací - kdy se odebírala hospodářská zvířata určená pro Němce. Každý hospodář musel určitou část odvést Němcům a proto se například v Prlově domluvili se starostou Janem Surým a ten vždy vystavil potvrzení pro Němce, že část pro ně určená byla " ukradena" partyzány. Takto se snižoval tlak na většinou chudé pomocníky a podporovatele partyzánů.